Českobratrský kněz v Bělorusku  

Teprve v roce 1461 vytrhl Jiří z Poděbrad vltavotýnské panství z katolických kruhů a předal je Janu II. Čabelickému ze Soutic. Pod jeho vládou prožil Týn složité období náboženských sporů a válek. Díky náboženské orientaci města zde mohl vzniknout sbor Jednoty bratrské (JB), jenž se stal záhy ústředím pro celý kraj. JB zde získala značný počet přívrženců a z jejích řad vyšlo několik slavných osobností - mj. třetí manželka Jana Amose Komenského Jana Gajusová, ale především náboženský myslitel Adam Hartman. Ten byl od r. 1618 kazatelem v kapli Betlémské v Praze, později byl jako vystěhovalec v Lešně v roce 1632 přijat do Úzké rady JB a stal se blízkým spolupracovníkem J. A. Komenského. V roce 1635 odjel místo Komenského do Kojdanavy (nyní běloruské město Dzjaržynsk), které bylo od roku 1550 v držení rodu Radziwiłłů a stalo se významným centrem pro šíření kalvinismu. Hartman zde rok působil jako školní inspektor a prosazovatel Komenského výukových metod. V roce 1636 se vrátil domů a připravoval podklady pro Komenského stěžejní dílo Historie o těžkých protivenstvích církve české (1647), kterou nakonec v roce 1655 přeložil do češtiny. Jeho syn Adam Samuel Hartman později také spolupracoval s Komenským v Amsterdamu.