Česko-belgicko-lucemburská stopa 

BELGICKÁ STOPA: 

Něco o Belgii ? .. Mám přiznat, že když Jacques Brel zpívá svou písničku o rodné zemi (Le plat pays) v řeči svých předků (tedy jako Mijn vlakke land), vždycky se u ní rozbrečím? Dnes, kdy to píšu, je to taky právě 23 let, co jsem poprvé viděl moře a v něm se i vykoupal – v belgickém městečku De Haan. Neboli v překladu: Kohout. V mrazivém Severním moři jsem vydržel asi pět minut, načež na mě kamarád, který mě na tenhle výlet vzal, naházel všechny mé šaty a čekal, až rozmrznu. Pak jsme odjeli do nedalekého Knokke, kde jsme si na trhu jako dárek pro své dívky doma nakoupili typické belgické plody moře vyrobené z čokolády a domácí studentskou pečeť, tak jak ji dělají doma v Belgii: na jednu rozpuštěnou slzu čokolády se položí několik rozinek a doprostřed jádro vlašského ořechu. Tehdy jsem ještě nevěděl, že dávno předtím, v 60. letech, Jiřina Bohdalová v Knokke tím, že na zdejším televizním festivalu jako jediná moderovala náš program střídavě vlámsky i valonsky, zajistila naší televizi právem zlatou medaili. Tak jako několik let předtím, v roce 1958, na světové výstavě v Bruselu, vyhrála zlato Laterna magika se svými vynálezci, bratry Radokovými, a jejich tehdy neznámými asistenty Formanem, Roháčem a Svitáčkem a dramaturgem Mahlerem – kteří Brusel uchvátili svou první multimediální kombinací filmu a divadla, skrze niž Brusel napájeli takovou českou krásu jako bylo Otvírání studánek od Bohuslava Martinů, anebo "sólový" koncert Jiřího Šlitra, který hrál na jevišti na klavír – a zároveň na plátně ve svých pěti dalších "inkarnacích" na trubku, křídlovku, saxofon, banjo a kytaru. Brusel ´58 byl šťastnou hvězdou Čechoslováků, která nejen "udělala" řadu čs. umělců (například Jaroslav Dietl tam objevil svůj osudový fenomén – seriál), ale po letech ustrnulého realismu znovuoplodnila čs. kulturu skoro už zapomenutou avantgardou. Nejen v podobě "bruselských" písmových fontů, lustrů, tapet, nábytku a dalšího designu spotřebního zboží – ale i v tom, že do českých a slovenských divadel a médií byl po něm oficiálně vpuštěn rock´n´roll. Což od země všech Belgů (o které Karel Čapek ve svém cestopise napsal, že tam z doby Habsburského Nizozemska na mnoha starých domech zapomněli stejného habsburského orlíčka, jakého máme i u nás doma, což ho uklidňuje), poddaných belgické královské rodiny Wettinů-Coburgů (kteří se podle jedné verze vyvinuli z raně středověkého českého rodu Buziců) byla pro naši zemi stejná služba, jako když Belgie v letech 1936--38 přijala našeho uprchlého krajana, "zuřivého reportéra" Egona Erwina Kische. A jako když na přelomu dubna a května 1945 major Paul Hazard se svým 17. praporem belgických královských fyzilírů po boku generála Pattona osvobodil města Tachov, Holýšov, Stříbro a Plzeň. A jako když belgický spisovatel Georges Simenon vytvořil Julesa Maigreta, doloženě nejoblíbenějšího detektiva naší kultury (daleko víc, než je jeho krajan Hercule Poirot), o němž v českém překladu vyšlo 99 Simenonových knih, bylo natočeno 19 rozhlasových a 3 televizní inscenace, a Maigreta se předháněli hrát největší čeští herci: R. Hrušínský, R. Lukavský, J. Schwarz, J. Vinklář, J. Somr a O. Sklenčka – a když ho ve Francii nakonec hrál Bruno Cremer, režíroval ten seriál náš Juraj Herz a na kameru natočil náš Vladimír Smutný. Což mi připomíná, že v Belgii vznikli i oblíbení hrdinové českých nejmladších: večerníčkoví pejsci Tip a Tap a jejich strýček Fido, komiksový Tintin, a taky Šmoulové, které z Prahy pomáhal animovat americko-český výtvarník Gene Deitch.

LUCEMBURSKÁ STOPA: 

Co doříci k zemi, jejíž vládnoucí rod nám přinesl čtyři z největších českých králů (Jana, Karla, Václava a Zikmunda) a jednoho moravského markraběte (Jošta), z nichž kromě praotce rodu Jana to všichni "dotáhli" až do čela Říše římské národa německého? Přesto to byl právě Jan, kdo mě uchvátil nejvíc, když mě táta v roce 1980 vzal na pražské letiště, abych se podíval na příjezd ostatků společné hlavy obou našich zemí, kterou po příletu letadla z Lucemburku jako živou hlavu státu slavnostně a s hudbou vítala barevně oblečená (komunistická!) čestná stráž. Když jsem pak vyrostl, ještě se prohloubil můj respekt k zemi, která je jen o něco lidnatější než Brno a jen o něco rozlehlejší, než Karlovarský kraj, ale poté, co byla neustále okupována z obou stran (což my Češi známe důvěrně), po poslední světové válce konečně dokázala říct dost, a k sebevědomé samostatnosti si v letech 1946-82 dokázala kodifikovat i vlastní spisovný jazyk. A ještě jeden podotek: aby se půlmilionové Lucembursko, do nějž denně přijíždí a z něj odjíždí stejný počet zaměstnanců z okolí, zbavilo zplodin z automobilové dopravy, stalo se v roce 2020 jedinou světovou zemí zdarma poskytované hromadné dopravy. Původní slovo, z nějž vzniklo jméno jejich země, "Lucilinburhuc", znamená sice "Malý hrad" – ale pro mě jsou Lucemburčané velicí a občas jim to jako typický Čech dost závidím. … 

Autor reflexe: Tomáš Koloc (publicista, fotograf a vášnivý etnograf)

Česko-belgické osobnosti

1. • Alfred Baufort-Spontin (BE)
2. • Serge Borenstein (BE)
3. • Jiří František August z Buquoy (CZ)
4. • Mikuláš Franchimont z Frankenfeldu (BE)
5. • Jan Fikáček (CZ)
6. • Magdaléna Grambová z Grambu (BE)
7. • Joris a Jacob Hoefnagel (BE)
8. • Josef Hoffman (CZ)
9. • Eduard Hulicius (CZ)
10. • Petra James (CZ)
11. • Egon Erwin Kisch (CZ)
12. • Kristian Kodet (CZ)
13. • Lotte Kopecky (BE)
14. • Kosmas (CZ)
15. • Charles Joseph de Ligne (BE)
16. • Hena Maes–Jelinek (BE)
17. • Stanislava Matyášová--Albert Rigauy (CZ)
18. • Philipus de Monte (BE)
19. • Miloš Nesládek (CZ)
20. • Alizée Poulicek (BE)
21. • Aegidius Sadeler (BE)
22. • Gerhardt a Tomáš ze Sclessinu (BE)
23. • Olga Schmalzriedová (CZ)
24. • Radka Smejkalová (CZ)
25. • Bartholomeus Spranger (BE)
26. • Václav Straka (CZ)
27. • Dagmar Straková (CZ)
28. • Michal Svoboda (CZ)
29. • Dušan Swalens (CZ)
30. • Jan Swerts (BE)
31. • Michaela Swinkels--Nováková (CZ)
32. • Anton a Anne--Marie Štěpánovi (BE)
33. • Zděnek Štybar (CZ)
34. • Ján Valach (SK-CZ)
35. • Veronika Vimpelová (CZ)

Česko-lucemburské osobnosti

1. Vladimír Bärtl st. (CZ)
2. Eva Klosová (CZ)
3. Bohumil Kostohryz (CZ)
4. Anna Česká Lucemburská (CZ)
5. Jan Lucemburský (LU)
6. Jošt Lucemburský (CZ)
7. Karel IV. Lucemburský (CZ)
8. Václav IV. Lucemburský (CZ)
9. Zikmund Lucemburský (CZ)
10. Petr Arnošt Mansfeld (LU)
11. Jana Montorio (CZ)
12. Iva Mrázková (CZ)
13. Ota Nalezinek (CZ)
14. Petr Opršal (CZ)
15. Geoffrey Piper (LU/GB)
16. František Šedý (CZ)
17. Marta Vacca Veselá (CZ)
18. Michal Wittmann (CZ)
19. Eliška Zhořelecká (CZ)
20. Frinn Zürn (LU)

Instituce, akce, tradice, inspirace

1. 17. fyzilírský prapor belgické armády (BE)
2. ATSL - Česká škola (LU)
3. ATSL - Spolek česko-slovensko-lucemburského přátelství (LU)
4. Bruselský styl (BE)
5. Centrum českých studií na SU Brusel (BE)
6. Česká inspirace Brusel (BE)
7. Česká škola ATLS (LU)
8. Česká škola bez hranic Brusel (BE)
9. České centrum Brusel (BE)
10. Českomoravský belgik - belgický kůň (CZ)
11. Český krajanský spolek Beseda (BE)
12. Devět století spolu (CZ)
13. Expo 1958 Brusel (BE)
14. KCH belgického ovčáka (CZ)
15. KCH belgického modrého plemene (CZ)
16. KCH králíka belgického obra (CZ)
17. Melimelo CZ-SK-LU (LU)
18. Pražský dům Brusel (BE)
19. Radio Luxembourg (LU)
20. Relikviář sv. Maura (BE/CZ)
21. Vamberecká krajka (CZ)
22. Velvyslanectví Lucemburska v Praze (CZ)
23. Vlaczek (BE)