Česko-běloruská stopa

 Počátky běloruského národního písemnictví jsou úzce spjaty s kulturním prostorem Českého království. Kolem roku 1515 přišel do měst pražských humanista, doktor medicíny, vědec a literát František Skorina. V pražské tiskárně kramáře Severina pak polocký rodák mezi lety 1517-1520 vytiskl knihy Starého zákona. Svůj biblický projekt zde patrně nedokončil (víme pouze o 23 starozákonních knihách), a tak vydavatelský záměr v letech 1520-1521 přesunul do Vilna. Bible vydaná v Praze v letech 1517-1520 zaujímá důstojné místo v dějinách překladu a vydávání Písma svatého. Je to první a nejstarší publikace Starého zákona v církevní slovanštině. Předtím byl pro účel šíření bible v národním jazyce - italštině, němčině a češtině - tiskařský lis použit jen několikrát. Poněvadž v předmluvách k jednotlivým knihám Starého zákona Skorina ve větší míře uplatnil ruténštinu, lze do této prestižní řady jako čtvrtý jazyk v pořadí zapsat jazyk jeho pražské Bible. Ve 30. letech 16. století Skorina do Prahy se vrátil a působil jako první královský botanik ve službách Ferdinanda I.

V roce 1636 kníže Stanislav Albrecht Radziwiłł, kancléř Velkoknížete litevského, požádal Komenského, aby se ujal reformy školství na Litvě, ale ten jeho nabídku odmítl, v té době byl již zavázán k práci ve Švédsku. Namísto sebe vyslal Komenský do Velkoknížectví litevského svého spolupracovníka, bývalého kněze v Betlémské kapli, Adama Hartmana (rozhodnutí 28.8.1635 - Dekrety jednoty bratrské). Ten pak působil - místo Komenského -necelý rok v běloruském městě Kojdanovo (dnešní Dziaržynsk) - zápis 16.6.1936 (Dekrety jednoty bratrské).