Česko-íránská stopa
Významné osobnosti vzájemných kulturních a společenských styků - osobnosti československé (aktivně působící v Íránu) a osobnosti íránské (působící v ČR, ČSR, nebo s významnými českými kořeny a vlivem českého prostředí). Čechoslováci začali s Íránem obchodovat už za prezidenta Masaryka, v tehdejší Persii stavěly Vítkovické železárny, ČKD i plzeňská Škodovka. Vztahy se střídavě oteplovaly a chladly, podle toho, kdo kde zrovna vládl. České výrobky mají v Íránu dlouholetou tradici. ČR se v Íránu podílela na budování celé řady staveb: mostů, silnic, železnic a komplexů: cukrovarů, továren na výrobu tabáku a hliníku. Doposud v jižní části Teheránu jezdí čs. trolejbusy, v provozu je závod na výrobu obráběcích strojů Machine Sazi Tabriz ve Východním Ázerbájdžánu. Na výrobě hliníku se v Íránu významně podílí komplex ALUMINIA v Džadžarmu, který se v provincii Razavi Khorasán realizoval za účasti českých firem Technoexport Praha a Cheops Brno. Významná byla i činnost Artcentra a mnoha dalších významných architektů, hudebních skladatelů a dalších odborníků. Česká (československá) íránistika je od svého počátku v 19. století spíše okrajovým předmětem akademického zájmu - historicky byla íránská kulturní oblast zkoumána spolu se studiem oblasti Blízkého východu obecně. Podobným způsobem je v mnoha ohledech vnímána íránistika i dnes. Íránská kulturní a jazyková oblast, zejména Írán jako takový, je obecnou, nutně nejen laickou, veřejností mnohdy vnímán odděleně od perské achaimenovské říše. U mnoha Čechů či Slováků vyvolává perština asociace spíše s králi Dáreiem a Xerxem a řecko-perskými válkami nežli s moderním Íránem. Tento fakt je dán zejména moderním pojmenováním Persie-Írán, zároveň však i mylným obecným míněním, že Peršané-Íránci jsou v podstatě Arabové -píší arabským písmem a vyznávají islám.