Dílo
Ve svém díle zcela využil výborného vzdělání a jazykových schopností. Přátelství navázané na táborském gymnáziu s Jihoslovany přivedlo Holečka k celoživotnímu zájmu o dějiny, literaturu a umění. Překládal jihoslovanskou, bulharskou a finskou lidovou poezii, zabýval se soudobým životem a historií slovanských národů a vzdal hold rodné krajině a jejím lidem (Naši).
POEZIE
Sokolovič (1922)
PRÓZA
Naši
I.
až
X. díl
(1910
- 1930)
Pero
(1922
- 1925)
Má
svépomoc (1931)
PUBLICISTIKA
Černá
Hora (1876)
Za
svobodu I.
až
III.(1878
- 1880)
Podejme
ruku Slovákům! (1880)
Zrcadlo
naší národní společnosti (1881)
Ruskočeské
kapitoly (1891)
Zájezd
na Rus (1896
- 1903)
Bosna
a Hercegovina za okupace (1901)
Česká
šlechta (1918)
Národní
moudrost (1919)
Selství
(1928)
PŘEKLADY
Junácké
písně národa bulharského (1874
- 1875)
Kalevala
(1894
- 1896)
Srbská
národní epika (1909)
Spisovatel, překladatel
Narodil se ve Stožicích u Vodňan v selské rodině. Jeho otec byl Vojtěch Holeček, matka Kateřina, rozená Bláhová. Po Kateřinině smrti se otec oženil s její mladší sestrou Eleonorou ze Žďáru u Protivína. Studoval na gymnáziu v Písku, v Českých Budějovicích a na reálné škole v Táboře. V Táboře obdivoval ředitele Václava Křížka, který byl velký přítel slovanského jihu a měl tak zásadní vliv na jeho celoživotní zájem o jižní Slovany. Po studiích pracoval v chorvatském Záhřebu jako vychovatel. Po vypuknutí povstání v Hercegovině (1875) odjel Holeček na bojiště a stal se dopisovatelem Národních listů. Ve stejné funkci působil v Černé Hoře za osvobozovacích bojů proti Turkům (1876-1877). Po návratu do vlasti pracoval jako žurnalista, od roku 1884 vedl slovanskou rubriku v Národních listech. Cestoval po Černé Hoře, Rusku, Malé Asii, Balkáně i Slovensko. Jeden čas sám vydával Slovanské listy a překládal slovanský a finský folklor. O roku 1902 až do své smrti byl předsedou Všeslovanského svazu novinářů. Od roku 1895 až do své smrti žil v Praze na Smíchově a v roce 1923 ještě za jeho života ulice byla pojmenována na ulici Holečkovu. Nejstarší táborský park dnes nese název Holečkovy sady. Od roku 1926 je v něm umístěn jeho pomník. Je pochován na Vinohradském hřbitově.
Holeček a Černá Hora
Již na reálné škole v Táboře Holeček obdivoval ředitele Václava Křížka, který byl velký přítel slovanského jihu a měl tak zásadní vliv na jeho celoživotní zájem o Jižní Slovany. Navíc jej jihoslovanští spolužáci zasvětili do studia svých rodných jazyků a literatur a tak zde začala Holečkova cesta k podrobnějšímu poznání slovanského Jihu. První souborné vydání črt, fejetonů a zpravodajských studií z povstání v Hercegovině a Černé Hoře vydal pod názvem Za svobodu: kresby z bojů černohorských a hercegovských proti Turkům (I. 1878, II. 1879, III. 1890). Vydal postupně také knihy Černá Hora (1876), Černohorské povídky (1880), Černá Hora v míru (1883), Junácké kresby černohorské (1884). A také bohužel nedokončený epos Danilo (1929) o devátém černohorském vladykovi a první černohorském knížeti Danilo II. Petrović-Njegoš Černohorském. Není divu, že na rozdíl od rodné země byl Josef Holeček v Černé Hoře považován za národního hrdinu a v roce 1898 dostal Řád prince Danila I. (v záhlaví)
"My Černohorce milujeme, jsme na ně hrdi, ano obdivujem se jim. Rádi je nazýváme slovanskými Spartány, a těmi jsou v pravdě..... Černá Hora je divem světa. Není příkladu v dějinách člověčenstva, že by národek počtem tak nepatrný byl po celé věky se zdarem odolával útokům nepřítele tisíckrát mocnějšího ... Černohorec má dvě krásné vlastnosti: národní vědomí a osobní statečnost..." (ČERNÁ HORA 1876).