Dílo, odkaz

Vládl 58 let (1860 - 1918) a vedle politického rozvoje a rozšíření území přispěl k hospodářskému rozvoji Černé Hory. Povolil tři náboženství (pravoslaví, křesťanství i islám), zakládal školy a zlepšil postavení žen. Podpořil vznik hospodářské školy, četných muzeí a státní knihovny. Vesnička Cetinje se stala královskou metropolí země, střediskem literárního hnutí a centrem kultury celoevropského významu. Mezi lety 1862-1878 byla země ve válce s Osmanskou říší. Ale podařilo se mu udržet její nezávislost, která pak byla mezinárodně uznána v roce 1878 na Kongresu v Berlíně. Na konci roku 1883 byl v Praze přijat českou královnou a rakouskou císařovnou Marií Annou. V oblasti právní zrušil Danilův kodex a nahradil jej Všeobecným majetkovým zákoníkem. V roce 1905 vydal první černohorskou ústavu a zajistil svobodu tisku. V roce 1906 zavedl první černohorskou měnu, perper. Dne 28. 8. 1910 při oslavě jubilea získal titul krále. Po vypuknutí první světové války ihned vyhlásil válku zemím Trojspolku a v roce 1915 vydobyl černohorská pobřežní území, obsazená Rakousko-Uherskem. V roce 1916 ale armáda kapitulovala a královská rodina musela odejít do exilu v Itálii a později do města Cap d´Antibes.

Král, básník, spisovatel 

Nikola se narodil ve vesnici Njeguši, dávném domově vládnoucí dynastie Petrovićů-Njegošů. Nikola se od mala učil bojová umění a atletiku. Část svého dětství strávil v Terstu, kde si jej velmi oblíbila jeho teta Darinka, manželka Danila II. Ta byla velkou obdivovatelkou francouzské kultury a Nikola byl poslán studovat na prestižní francouzské škole Lycée Louis-le-Grand v Paříži.Během studii byl na jeho strýce Danila II. 13. 8. 1860 v Kotoru spáchán atentát. Dědicem se stal Nikolův otec Mirko, ten ale abdikoval ve prospěch svého syna - Nikola tak odjel z Paříže přímo na černohorský trůn (až do roku 1918). 8. 11. 1860 se v Cetinje oženil s Milenou Vukotićovou, dcerou černohorských diplomatů. Spolu měli dvanáct dětí (9 dcer a 3 syny), pět z jeho dcer uzavřelo manželství, z nichž každá se vdala za knížete či krále, což zajistilo králi Nikolovi přezdívku "tchán Evropy". Nikola se proslavil i jako spisovatel, dramatik a básník. Je autorem textu písně Onamo 'namo! (Tam, támhle!), pozdější národní hymny Černohorského království. Po roce 1918 žil v zahraničí, zemřel ve Francii a pohřben je v italském San Remu.