Básník, trubadúr, kněz
Sajat-Nova (Սայաթ-Նովա) narozený jako Harutjun Sajatjan v Sanahinu v arménské rodině Sáry a Karapeta, mládí ale prožil v Tbilisi. Od mládí rád psal básně, zpíval a hrál na mnoho nástrojů. Stal se nejvýraznějším představitelem kavkazské středověké trubadúrské poezie, tzv. ašughů ("slavíků"). Kolem roku 1748 jej jako pěvce pozval na svůj dvůr nový gruzínský král Erekle II. Tehdy si i zvolil své "umělecké jméno" Sajat-Nova (persky "Král písní"). Na dvoře se tajně zamiloval do královi sestry Anny a složil jí většinu svých trubadúrských milostných písní. Kvůli lásce ale o místo přišel a byl vyhnán do exilu. Oženil se s Marmar, ale kvůli existenčním problémům odešel do kláštera Hachpat. Zde byl i v roce 1759 vysvěcen na kněze arménské apoštolské církve a dostal jméno Stefanos. V roce 1795 byl zde zabit perskou armádou Agy Mohammada Chána Kádžára, íránského šáha. Agha požadoval, aby Sajat-Nova konvertoval na islám, což však odmítl. Proto byl okamžitě popraven. Je pohřben v arménské katedrále sv. Jiří v Tbilisi. Film "Barva granátového jablka" z roku 1968, který režíroval Sergej Paradžanov, sleduje cestu básníka od dětství až po jeho roli dvořana a nakonec jeho života mnicha.